pohnutky mysli

Proud myšlenek

Témata

Statistika

Poezie

Posel

V mnoha legendách a mýtech je zaznamenána mučednická smrt hrdiny, který vykonal spousty velkých činnů. Tyto legendy mě inspirovali k sepsání básně s názvem Posel, je to rozhovor hrdiny na sklonku smrti a posla smrti v podobě krkavce( naši předci věřili,že havrani, krkavci a vrány jsou posli božstev smrti, tak například bohyně války na sebe brala jejich podobu a kroužila nad bitevními poli, svým oblíbencům zdělila, že bitvu přežijou či naopak a proto si ji vždy snažili naklonit na svou stranu)
Posel

Slyším písně ptáků, vítr dout a šum lesa.
Vidím rozkvetlou louku, zelené stromu a mraky zašpiněná nebesa. Cítím svěží vzduch jak se nadechuji, pomalu, za to zhluboka. Slunci přátelský úsměv opětuji, když má krev po kůlu v potok k zemi ztéká.

Na kůlu naražen ,poblouzněn bolestí, hledím do oblak a čekám na smrti stín, vyčkávám na posla, který přijde pouze jednou, z jeho zpráv jde strach, nezaklepou, ale rovnou vejdou.

Najednou je tu, posel, který stín smrti do tváře mi vrývá, jak svými perutěmi křídel slunce do svých stínů skrývá. Pomalu krouží a vznešeně klesá směrem dolů, směrem ke mně.Již přistává na špici kůlu, který tkví mým tělem.

Do mých očí se zadíval a bez jakýkoliv rozpaků ke mě přátelsky promlouvá:“Ptám se tě poprvé! Co vzkážeš své matce? Ženě milované a dítěti tvému jedinému? Co vzkážeš své rodině? Tiše odpovídám: „Vyřiť jim, že jsem zemřel v pravdě to jménu, pro dobrou věc a svou víru, pro lid a krásnou zemi.

Krkavec přerušil mě a přelétl na mou hruď a zas se ptá,teď trochu výhružně: Ptám se tě podruhé! Co vzkázat chceš svým nepřátelům??! Ztěžka se nadechuju:“Vzkaž jim, že žít ve strachu budou sami ve své zemi, v zemi se zákony, sami před sebou a vlastními lidmi. Že se budou nenávidět, vraždit a schovávat se pod jméno cti, přísahy a pravdy.Ze ze všeho nejvíce poznají bolesti zrady.

V tu krkavec roztáhl svůj plášť se symboly smrti stoupl mi na krk ,chytaje se pevně ostrými drápy a řekl: „Ptám se tě do třetice co vzkázat chceš svým bohům??“ „Vzkaž jim že nebude dlouho trvat až si sednem k jednomu stolu.Ať hostinu začnou chystat, neboť se blíží chvíle mého skonu.“ Ztěžka jsem odpověděl.

Krkavec na kůl se navrátil, pořád mě sledujíc poslední otázku mi položil: Tážu se tě počtvrté a naposled, čím služby mé platit budeš?platit chceš??? A já lapen svým osudem z konečných sil odvětil:“ Tak jako ostatní. Svou krví,masem, svým srdcem a hlasem. Toť mou vůlí poslední.

A pak posel roztáhl svá černá křídla, snad čas na chvíli zastavil, prudká rána do mého srdce vlítla, pak zobákem mi ještě jednu ránu do srdce uštědřil. A ono přestalo bít.
Žádné komentáře
 
Jenda stará zásada a hluboké moudrosti našich předků na závěr: PRAVDA PROTI SVĚTU