pohnutky mysli

Proud myšlenek

Témata

Statistika

Poezie

Bitva

Bitva

 Na kopci stojí jak vysocí topoly.
S kamennou tváří bez výrazu, hledí do údolí.
S kamennou tváří bez sebemenších citů,hledí, z onoho kopce posetého plameny.
Blíží se proroctví předků, nadešel čas proměny…

Kopec zhasíná a tvoří štiplavou mlhu, když armáda dala se cestou k osudu, k prudkému to zlomu. Dědové s vnuky, otcové se syny běží a kličkují mezi ostrými kameny,synové s bratry a bratři s přáteli, běží v čele s vůdcem družiny, plní odvahy.

Již pár kroků dělí burácejíci družinu od osudného boje, kde najde svůj konec tolik válečníků kolik třpytivých hřív hřebců v Mannanově stádě.

To už první štíty se pod třpytivými čepelemi tříští, první těla zmasakrovány svou rudou krví trávu třísní. Zbraně řinčí,nářek rozlétá se do rozpolcených směrů a stran,celé řady bojovníků se prudce řítí k zemi pod údery ran od seker krví zabarvených.Celé masy válečníku padaj za nesnesitelného hřmotu , hluku,
za deště se střepy z rozdrcených zbraní a štítů, za deště, kypícího krví a pro uši ,drásajícího křiku. celým krajem rozléhá se sténání, které neutuchá ani po boji.

Pak když slunce z rudlo končíce svou pouť střídajíc se s měsícem.


Krkavci slétly z oblohy a sedli  hlavám umírajících mužů, vyslechly jejich proseb , vzkazů a rozlétly se za svým poselstvím.

Žádné komentáře
 
Jenda stará zásada a hluboké moudrosti našich předků na závěr: PRAVDA PROTI SVĚTU